Duben 2015

středa 7. října 1865 - Jak jsme doputovali do Impéria

26. dubna 2015 v 18:14 | Eren |  Zápisky Eren
Pověřila jsem Tetru stejně jako teď, aby mi pomohla zaznamenat zápisky z našeho cestování z jihu na sever, ale poté, co se objevil druhý úplněk a naše zápisky obsahovaly stále jen "dnes planina, dnes les, dnes lov, dnes zemřel X, dnes umřel Y při lovu, dnes umřel Z při pohřbívání X a Y, dnes opět planina...", rozhodla jsem se vše spálit a začít od toho opravdu důležitého.

Když se zdálo, že jsme dostatečně daleko od hranic s KKK, rozhodl se Tobias, že s většinou potáhne do Frakčního města. Jejich víra mi byla dlouho cizí, ale fascinovala mě. Každá z těch frakcí od člověka něco vyžaduje ... a nejlepší jsou samozřejmě Upřímní. Co to tam píšeš, Tetro? Ale to nemusíš zaznamenávat každé mé slovo! Já vím, že jsem ti to řekla, ale ... urrgg ... ne, tak dobře. Tedy ty frakce: Upřímní, Neohrožení, Erudovaní, Mírumilovní a Odevzdaní. Věří, že v Impériu najdou své místo, posvátné Frakční město a že budou doceněni a nikdo jim nebude podstrkovat svou víru, jako tomu bylo na Jihu. Ostatně někdo z mého okolí tam byl upálen, když odmítl před jídlem přeříkat úplně celou Blbli. Byl příliš hladový. Stále mám tu knihu s sebou, abych nezapomněla, jakému peklu jsem unikla. Matthews a Erik věří, že v Impériu vyznání o tolik svobodnější není. Matthews mě přesvědčoval o vnucování víry v pokrok a Erik zase o vnucování víry ve zbrojení. Co myslíš ty, Tetro? Jen to napiš ... Že v Impériu je povoleno to, co je silné a dá se obhájit. Tak, to se mi líbí. A já Tobiasovi věřím. Pokud někde v Imériu je to jejich vysněné Frakční město, pak musí být silné.

Dvanáct lidí putovalo se mnou dál na sever. Ale najednou, jako bychom se vrátili zpět, běželi proti nám lidé, kteří ani jako lidé nevypadali. Snad muži, nepřirozeně velicí, jeden nazelenalý a hřmotný, druhý samá slina. Jako by utíkali přímo z Kežíšovy první mutační. Copak má KPM své pobočky i na severu? Stále víc věřím tomu, že naše země nikdy nebyly tak izolované, jak nám tvrdili v ústavech, a že Impérium nehlídá hranice proto, že by nás chtělo napadnout, ale aby Jih nenapadl Impérium. V Blbli se cosi o válce praví. Nikdo si není jistý, co to znamená, ale většina to vykládá tak, že Impérium nás chce rozdrtit.

Mně se zdá, že pro většinu Impéria jsme spíš cirkus a nebo hračky. Cosi, co můžou zkoumat a hrát si s tím podle libosti, ale asi ne rozšířená hrozba. Návštěva Fila ... Cože? Opravdu se ptáš mě, jak se píše Filadelfije?! Prostě to napiš, jak to cítíš ... Tak! Ve Filadelfiji jsem zjistila, že i člověk významný pro biologicky čisté Impérium, může být zmutovaný. Že může obchodovat s KKK! Nevím, jak moc jsou tyhle obchoy dobrovolné, ale každopádně to asi není tak neobvyklé. Prý to není normální a legální, ale v té hnusné části Filadelfije, kde to páchlo jak u mého bratra ve stodole, se to zkrátka praktikuje. Nechápu ty lidi, kteří si zahrávají s biologickými zbraněmi a mutageny. Já od toho prchám a oni se v tom vyžívají. Dokonce si myslím, že oni nás nejenom nechtějí napadnout, ale že nás chtějí využít a získat náš výzkum. Asi neví, co všechno to může způsobovat. Greenbrain dostal nějaký přípravek, který brzdí mutace nebo zakrývá její projevy (to ještě nevím, prozkoumám), a tak jsou asi všichni přesvědčeni, že každá mutace se dá zvládnout, že je normální a snad i lidská! Však co jsem pochytila, tak i ten chemik od dráhy si zahrával s mutacemi. Ne ... Oni si nedokážou představit, jak to u nás vypadá.
Enkout se mě pákrát ptal.

Krutadílné Kežíšovo Království si zakládá na určité míře Nejistoty. Proto ty mutace. Měly to být oběti Kežíšovi, aby pochopil, že naše víra je pravá a že nemáme jistotu podle jeho vzoru ani ve svém původu ani ve svém vzhledu. Jména se u nás volí zcela náhodně. Rodiče, tedy ti, co se s dítětem dostaví ke svatému oltáři a jsou ochotni dítě vychovávat aspoň do doby, než je převezme ústav, otevřou pár náhodných stran Blble, kam slepě zabodávají prsty. A na jaké písmeno dopadnou, to zapíší. Eren vlastně vzniklo ze slov kEžíš, kRálovství, mutacE, Nejisté! Druhé jméno, to, podle kterého pojmenováváme originální mutace a kterému se na severu říká "příjmení", vzniklo stejně. Ale já se toho hnusu, Albina, kterým mě nazvali, vzdala a přijala lepší jméno. Jedině Lakaïen je hodna toho vést svůj lid na sever.

Ale že nás hrstka utekla nic nemění. Mutace už dávno nejsou jen dobrovolné oběti Kežíšovi, je to povinnost. Nejsou to však rodiče, kteří posílají své děti na mutace. Ti bývají v té době málokdy při smyslech nebo naživu. Mnozí jsou zapojeni do výzkumů - ať už jako vědci, nebo jako subjekty (a často to i splývá) - a u mnohých mutace dosáhly takových stupňů, že jsou z nich více zvířata, ba co hůř, věci. Tedy, ne přímo věci v tom vašem slova smyslu, ale biologická masa produkující vhodné materiály. Ne pochopitelně ocel, dřevo, sklo nebo cokoliv, čím disponuje Impérium. Cosi, co neznáte. Stavíme z toho naše domy. Nepřekvapila mě Filadelfije, jak se divil Enkout, protože u nás se zrovna tak vášnivě staví, ale právě z těchto biologických materiálu - a čím zvláštější materiál a zvláštnější architektura, tím je její vlastník váženější. Města a sídla však stejná jako na severu nejsou. Staví se hodně nahodile a začátky a konce měst, ba dokonce jejich názvy, nejsou jisté. Vyrůstala jsem v místě, kterému se říkalo Nejvyšší Nejistota. Popojeli jsem však několik kilometrů dál a stále to byla stejná Nejvyšší Nejistota ... a udělali jsme pár kroků a už nás horlivě přesvědčovali, že ne, že tohle je odkežíšovaživa Ještě Vyšší Nejistota.

Vím jenom tolik, že čím víc na sever jsme byli, tím více domů z anorganických materiálů se objevovalo.
U hranic sezdržovalo vždy nejvíc nezmutovaných skupinek. Podařilo se mi najít dvě, nějaká jiná holka z ústavu mi poradila. Ukázala nám cestu a my vyrazili. Někteří zůstali a někteří následovali mě.

A tak jsem dorazili do Impéria a stanuli jsme před hořícími vagony, mezi kterými pobíhali kříčící lidé, sem tam se střílelo, hodně se naříkalo. A uprostřed leželo cosi mohutného, čemu Matthews říkal plachtící velryba a Enkout prostě vzducholoď.

Velmi umělecké sbírky s uměleckými názvy

21. dubna 2015 v 20:15 | Lâmina Fria


2009 - 2012 Přetržený kruh

2012 - 2014 The Great Empire of Xavier (kdo nezná, nepochopí)


2015 - 2016 Vankila (Se ei ole Vankila, se on Sorfos)

březen 2018 - dosud Kam mě úsměv zavedl:
4859

ZIMA I + JARO: Pre-Evento + Augentierchen (6 básní)
LÉTO I + LÉTO II: Rázindží + Imya na stene (9 básní)
PODZIM: Taboo (5 básní)

Básně - třetí dílo 2015 - 2016 "Vankila"

21. dubna 2015 v 20:07 | Lâmina Fria

Redukční zóna

Žhnu a stojím sama v stínu.
Tvou duši čas už kuje.
Tvé srdce koroduje
A já touhou po tvém těle hynu.

Náruč má tě navždy spálí.
Tvůj život se mým hrobem stal.
Tvůj lesk z mé bídy povstal
A tu bolest už nic neroztaví.

Má láska pecí ti vždy bude.
Tvé hříchy z tebe vypálím.
Očistcem tě provádím.
Na konci z tebe to dobré zbude.

Na konci tě té špíny zbavím
A až vyhasnu, ty přežiješ.
Já vím.


Veneno em minhas veias


Ta iluze tmy jsem já
A za mnou svět ztrácí svůj tvar.
Já přeju ti zmar!
Protože bez tebe snad nesmím dýchat.
Pecado, vše, vše jen pro tebe.
To vědomí zazebe.
A já, já nemohu se vzpírat.

Zodpovědný za skutečnost,
Za šílenství v minhas veias.
Cos stvořil, to už nepředěláš.
Tvou loutkou nikdy nebudu,
Ale pánem mého osudu
Je veneno em minhas veias.
A závislost na tvém jedu
Překonat nikdy nedovedu

Iluze tmy, toť krásný klam,
Ale v čem já žiju, to je světlo.
Všechno smetlo!
Zavřít oči před tou pravdou.
Pecado, vše, vše je má vina,
Ale ty jsi příčina.
A já už mám vůli slabou.

Zodpovědný za pád skály.
Solução é a lâmina fria
Posedlost se mi v žíly vryla.
Já navždy se ti odevzdám
Ale to "navždy" dlouho netrvá.
Protože zítra už budu někým jiným,
Tobě známým, sobě cizím.
Ten jed mi spálil všechny žíly.


Schritte

Drásat, škrábat, drtit kůži,
Okovy kout svému muži,

Překrucovat, co se sluší,
Když život je led, v mých rukách roztál
I mrazivým stínem, co z šedi povstal,
A halí hříchy našich duší.

Krví, potem, vírou splatit
Lásku, jež se nemá ztratit.

Snad utrpení nožem zkrátit,
Když život je bouře, válka hřmí dál,
V boji raněný výdech už vzdal.
A štěstí, to se nedá vrátit.

Umřít jenom pro štěstí.

Umřít, to je neštěstí.



Vyvrženec

Už dlouho shnilé zrno
Vložili jste do mé hrudi.
Vaše dary mně jsou cizí.
A můj soucit s žitím mizí.

Zemřelo to dávno.
Pro vás nevyklíčí zázrak!
Co s přírodou je spjaté,
Nikdy nebude mi svaté…
Ano, zemřelo to dávno
A vy zemřeli jste dávno!

Lék, který mi dáváš,
Zahubí mě celou:
Maso, krev, mok, zuby, kosti
Bez příběhu, minulosti.

Očišti svou hříšnou duši!
Padni před přírody vůlí!
Ale člověk je přec zvolen.
Prosytí svět vlastním bolem.

Padne, co je přirozené,
Člověk není zvíře z lesa.
Více jak ztělesněný řád,
Nástrojem zla je napořád.

Nesnaž se mě vrátit zpátky.
Mé srdce je pouhým strojem.
S přírodou nikdy nesplyne
Jen s mým pádem zahyne.

Ano, zemřelo to dávno.

My, zemřeli jsme dávno …


Shout Suffer

Slyš mě.
Neb co křičím, jsou vzdychy země.
Co cítím je bolest světa.
Tak slyš mě.
Plaz se, prileť ke mně.
Z života bol a po něm veta.

Křičím já jména vaše.
Staří bratři padlí v boji.
Žádný nemá duši svoji.
Mrtví, co se probouzejí.
Mrtví, co mě neopustí.
Nač tak skleslí, moji hosti?

Povstaň! A bojuj tak jak dřív
Snad netoužíš najít klid?
Povstaň! A opusť mír,
ráj a naději na úsvit.

Vyslyš mě.
Neb co já žádám, oddanost je.
Po čem toužím, zajde se mnou.
Tak slyš mě.
Smrt se opakuje.
Umřít znovu a ještě jednou.

Trp! a s úsměvem jako kdysi
rozšiř řady padlých mých
Trp! a v hávu noční můry
jak ti shůry
mozek zbaven vzácných rýh.

Mozek propad duším zlým.



Neprogramovaná zběsilá smrt

Vytrhnout srdce.

Oni lhali, že to nebolí
že rána se zahojí
jen musím trhnout prudce.
Pevně sevřít v ruce
A že žádný bol mě neskolí
Jsem z těch, co se nebojí.
Teď jen vzpomínám trpce.

Jsem jen stín.

Prorostlý životem i smrtí
Místo těla halda sutin
Nevěřím tomu, co už vím.
Necítím radost ani splín
Bez srdce nejsme ani krutí.
Jsme jen nic a spousta dutin
zaplavené mokem krvavým.


Prorostlí hněvem zoufalým.



(nedokončeno Into Madness I Dive >>)
Augentierchen >>

Básně - druhý pokus 2012 - 2014 "The Great Empire (of Xavier)"

21. dubna 2015 v 20:04 | Lâmina Fria

A když potkáš smrt, zeptáš se jí...? (2012)

Každý válečník
na své výpravě
střetnul se se Smrtí.
Pokorně poklekl,
zeptal se váhavě,
zdali ...

Je třeba opravdu do války táhnout?
Musíme žít jen ze strachu?
Přestane temnota jednou vládnout?
I já jsem tvořen z prachu

a v prach se obrátím

Každý poutník
se na své cestě
střetnul s Životem.
Ohnul svůj hřbet,
ptal se nejistě,
zdali ...

Musíme všichni skrze trny jít?
Proč je má cesta plná strachu?
Nemůžeš mě ze svých spárů propustit?
I já jsem tvořen z prachu

a v prach se obrátím

Každý člověk
úplně na konci
střetne se se Smrtí.
Snad bude pokorný
a možná zeptá se,
zdali mu odpustí.

Měla by?


Absolutismus (2012)

Hledám, abych našel sebe.
Čekám, až spadne pravda z nebe.
Rozhlížím se, abych pochopil
a život do rukou pevně uchopil.

Popírám, že vím, kdo jsem,
neboť krutější je pravda než zlý sen …

Hledám, abych našel tebe.
Potřebuji následovatele.
Chci, abys přede mnou poklekl
A jiných model se odřekl.

Věřím v sebe = věřím v boha.
Mně, vládci, nikdo neodolá.
Mé srdce = můj stát.
Nová doba by měla nastat.
Stačí absolutismus nastolit
a věřící národ si podrobit.

Popírám, že vím, kdo jsem,
neboť krutější je pravda než zlý sen.
Já zaprodal svou duši ďáblu.
Předstírám, že světu vládnu.
Zaplať, abys se mnou mohl být.
Zaplať, abys v klidu mohl žít.
Byl jsem přeci taky jeden z vás.
Jak snadno se dá člověk zmást …


Vyber si (2012)

Ruce za zády mám
V jedné je smrt a v druhé život
Vyber si!

Mentální přerod z klaďase ve zmiji!

Však jsem tu jen pro tebe, lásko.
Do temnot tě zavedu.
Tak vyber si!

Půjdeš se mnou, nebo na jiného počkáš si?

Vše bych pro tebe udělal
A taky udělám.
Ona se brání!

Snad jí vadí, že je to ilegální!

Ale až padne noc a poslední slib,
navždycky tvé srdce schvátím!
Každá láska je hrob, už nepoznáš klid.
Nad rakví tvou já se skláním!

To všechno je smrt a to všechno je víra.
nikdy jsem nepoznal v srdci žár,
až teď přišel s tebou, v duši mé se skví díra.
A možná tohle jsem potřeboval.


Athanasia (2013)

Horká je krev, co stéká po mých zádech,
krvavá lázeň,
zbytečná bázeň.
Uhoď, stiskni, trhni, drť!
Vytrhni srdce,
rozemel na padrť.

Žádný ostych,
plivni na svůj vzor.
Teď jsem tu já, živote,
dávej na mne pozor!

Jsem anděl,
co pohrdá věcmi pozemními.
Živote, nezklam,
tys křídly mými!

I přes svou svatost jsem stále dravý,
pochybná svátost,
neupřímná lítost.
Klaň se, klekni, zpytuj, slz!
Zabils anděla,
teď se pro to mrz!


Čisto, bílo - prázdno (2013)

Je jen v mojí mysli
To sterilní místo
Kde všechno je bílé a každý poslouchá jen mě

Můj vlastní svět v tísni
Zmražený prostor
Kde já jsem bůh vladnoucí neohroženě



Lék (2013)

Jedna zrada
Jedna vražda
A zdi, ty všechno vidí

Jeden výkřik
Čistý průstřel
A zdi, ty navždy mlčí

Co to pro koho znamená?
Však krev je tak snadno smytelná
A zapomnění je pradávný instikt,
Ochrání duši,
Co bolest tuší

Paměť je vězení
Nekončící trápení
Vyplouvá na povrch
Špína lidí, špína mrch

Jeden úplatek
Jedno pochybení
A zdi, ty víc neprozradí

Jedna vzpomínka
Ta jedna vzpomínka!!
A zdi, které nic neodradí

Tohle je vězení
V srdci trápení
Uzrává a nutí k pláči

Všechno provinilce nutí k pláči …

Ty zdi jsou vězení
A já jsem vězení
Srdce je vězení
Mysl je vězení

Výčitky provinilce nutí k pláči …

Jen zapomnění je lék.



Ananas - The Great Empire (2013)


Můj hrad už se zřítil,
každý baron na ty ruiny pliv.
Sen už se rozplynul,
hlas mojí múzy dávno ztich.
Z majestátu mého zbylo jedno tělo!
A to chci odevzdat jen Tobě …

Mozek už se rozpad,
avšak dál bije srdce mé.
Přiživují se černí hadi
Na temné duši ztrápené.

A z majestátu mého nezbylo už nic!
Své vény odevzdávám Tobě …

Ať stříká krev, ať zbrotí zem, ať vím, že stále žiju!
Probodni ruce mé a seber mi mou sílu.
Jinak bych tě zmáčk a nikdy víc nepustil…
… za odpuštění neprosil…

Jiskra v očích pohasla
a hle - tu někdo leží!
Ten, jemuž puklo srdce,
kdo prožil život ve lži …

Z majestátu mého zbyla jsi jen ty.
Daruji ti ananas!



Preachers of the Night (2014)

Polib kříž!
A modli se!
Ty děvko, my pijem tvou krev!

Pane náš
na nebesích,
pro tebe vraždíme, tak už se zjev!

V kostele oheň
- naše oči jsou žár
spaluje hříchy
- no tak jak sis přál
My nesem kříž
- naše posvátné břímě
Ostré hrany zříš
- Bože, hlavně stůj při mně!

Připoutána
okovy k oltáři.
A naše drápy ti proříznou krk!

Neřvi už!
Učiň pokání!
Opovaž se myslet na úprk!

Na těle krev
- v našich duších je jed
stéka pod oltář
- to nelze vzít zpět!
My nesem kříž
- naši posvátnou víru
V jeho jménu tu chcípáš
- tak umři v míru …

usmiř se s Pánem tak jako my …

Výsledek obrázku pro powerwolf preachers of the night


Symfonie Noci (2013)


Když ztratíš se v temnotě,
je to tak navždy,
oběti vraždy
i démoni povstanou.
Prožerou mozek,
zchvátí tvé srdce,
čapnou za ruce,
a chystaj mstu prohnanou.

Když vrátíš se na světlo,
už nejsi úplný,
měsíc je záludný,
on ukrad ti duši.
Úsvit je dočasný,
srdce je ztracené,
sny navždy zmařené.
Kdo moh by to tušit?

Výsledek obrázku pro leaves eyes symphonies of the night


B (2013)

Nejbezútěšnější je ta zem,
kterou ovládneš pohledem.
Vztyč pravou ruku, schrei: "Sieg Heil!"
Teď jsi se členem davu stal!

Hlas houfu je silnější než ten tvůj,
poddej se a za námi stůj!
Kdo netáhne s námi, táhne proti nám!
Na druhé straně každý stojí sám.

Vítr šeptá: "Máme lék na rány,
budou po zásluze potrestány."
Kudy projde blesk, tam padne hrom,
řešením je cyklon.





čtvrtek 23. července 1865 - Vzpomínky na Nexidy

10. dubna 2015 v 20:37 | Raziel |  Razielovy zápisky
Poslali je všechny do továren jako podřadné dělníky, jako trosky, které nic nezmůžou, a přesto byli mnozí schopnější než já. Ale jejich otcové neveleli Eliminaci.

Měšec zlata - "Odteď je váš!" - "Rozumím pane, o pane ..." - tisíce poklon - "Služebníček ... bude se mít líp než všechny mé vlastní děti." A tak jsem byl přijat do rodiny v Krutecku. Taky nějcí "von", velmi bohatí, ale čím je člověk bohatší, tím víc touží po dalším zlatě (přijali mě za měšec a další dva jim byli slíbeny, když mě v pořádku vrátí.) Byla to první věc, kterou jsem se v Nexidech naučil, ale o takovýto poznatek doma nestáli. Druhé mé velké zjištění bylo, že když se dostanete do rodiny s přebytkem dcer vhodného věku, zasnoubí vás, ani o tom nevíte ...
Ale nebylo to vlastně až takhle úplně rychlé a jednoduché. "Můj syn," říkal tehdy ten důstojník, co mě tam odvedl, a poklepal mi otcovsky na rameno, "potřebuje vzdělání a tady v Krutecku jsem našel vhodnou školu ... (následovalo dlouhé vychvalování Krutecka a velkorysosti zdejší honorace, čímž si zajistil přízeň toho obtloustlého zbohatlíka, který mi měl poskytnout domov) ... a pochopitelně někoho tak důležitého bych nechtěl strkat do internátu." Zdůraznil tedy, že jsem důležitý a že by o mě měl pečovat.
Stal jsem se tak hostem u von ... von ... Vzpomínám si, že na cedulce na dveřích měli v kovu vyryto "von Braun", což se však někdo pokoušel evidentně úporně odstranit. Na štítku bylo víc škrábanců než písmen a když jsem u Braunů strávil delší dobu, zjistil jsem, že se podepisují jako "Brown" a žádné "von" se zde už nepraktikuje. V Nexidách s tímto bylo utrum.
Mohl jsem to chápat, když mi bylo devatenáct a Nexidy jsem neznal?

Starý Brown mi pak vysvětloval, že šlechta byla zrušena a ono "von" bylo pro všechny ty poctivé továrníky až příliš dráždivé. On sám měl továrnu, ale nezaložil ji - jako většina šlechticů ji zdědil (zdědil po nějakém předkovi, který bezpochyby patřil k nám, ale on sám už o tom neměl tušení ... ale jak jinak by taky mohlo dojít k tomu, že jsme si vytypovali právě jej?), což ostatní továrníci považovali za ... nízké. Být šlechticem v Nexidech bylo téměř za trest. Pohlíželi na vás jako na neschopné, ale můj hostitel Brown měl alespoň dostatek peněz, a tak mě to netrápilo. Byl také dostatečně laksní a flegmatický (takže ho to taky moc netrápilo), a tak ani neřešil, že jsem se zdržoval v továrně dýl než on a jeho vlastní synové, kteří ji měli právoplatně dědit. Já nestál o továrnu. Stál jsem o ty lidi.

Poslali mě do Nexid, abych se dostal k surovinám, zjistil výrobní procesy, ale ... žádná z továren v nejbližším okolí (myslím, že jsem jich s různými výmluvami prošel asi dvacet tři) nebyla nijak přínosná. Ne pro ně.
Pro mě znamenaly svobodu. Vypadl jsem do Nexid, dohled nade mnou měl mít jen Brown a ten se staral víc o to, aby se mi zalíbila jeho Betty, Lucy, Mary a nebo ta čtvrtá nejmladší, jak ona se ... Carla? A já se do vily vracel až pozdě v noci, kdy továrny utichly.
Ne ta Brownova.

Byl to starý rozlehlý komplex, zato moc hezký, přestavěné něco, co asi původně bylo moc šlechtické, asi letní palác či co. V podzemí bylo hodně chodeb, které nikdo nestřežil. Možná o nich ani nikdo nevěděl.
Strávil jsem zde zrhuba rok a pak Brown, krátce před tím, než mě definitivně umluvil ke sňatku s Betty, zemřel na souchotiny. Poměrně náhle - pro mě to bylo náhlé, ale přiznávám, nikdy jsem se o jeho zdravotní stav nezajímal. Betty přešla chuť na svatbu a synové se začali hádat o továrnu.
Řekl jsem jim, že když starý Brown zemřel, musím si najít jiné místo, kde bych pobýval, abych jim nedělal potíže navíc. Betty se kupodivu rozzářila. Tak jsem odešel. Odešel z jejich vily, ale domů se nevrátil. Poslal jsem zprávu, že můj výzkum postupuje perfektně a že potřebuji víc času. O smrti Browna jsem se nezmiňoval, ale raději jsem nepsal ani nic, co by naznačovalo, že stále žije. Výzkum má stejně přednost.

Továrna díkychloru zůstala dlouho prázdná.
Dělníci neměli práci, začínali hladovět, trpěli, bouřili se ... a synové Browna se stále jen dohadovali. Jeden z nich prý už také umřel (ani nevím, kolik jich celkem měl, a to se do sporu přimíchal ještě jakýsi bratranec z Naivska a Brownův bratr z Váhánu, který však dlouho váhal). Po dvou týdnech nepokojů mezi dělníky jsem zrealizoval, na co jsem sbíral odvahu rok. Nabídl jsem jim, aby pracovali pro mě. Slíbil jsem jim hodně peněz, jisté pracovní místo a mnohem pohodlnější a užitečnější post. Vlastně jsem tolik nelhal. Užitečnější byli - pro mě. Mnohem víc, než kdyby dál monotónně bušili do těch plechů. Jejich těla podvolující se chemikáliím pro mě byla jako dar z nebes.
Nikdo nepřežil. Tedy nikdo z těch, které jsem zaměstnával (a ano, místo měli jisté až do své smrti), a další do mých služeb už nechtěli.
Nevím, jak přesně probíhaly boje Brownů dál. Zmizel jsem z toho města a napsal domů o svém projektu. Věděl jsem, že i kdyby to nebylo schváleno, díky mému původu by mi nic neudělali, ale dopadlo to líp, než jsem čekal. Můj projekt pokusů na dělnících podle všeho ideálně zapadal do výzkumu umělých modifikací lidského genomu pro válečné využití. Poslali mi peníze a ujištění, že můj projekt si přebral ústav na tom pracující. Také mi přislíbil materiální pomoc.
S novými penězi jsem zamířil přímo do Selbrusu, do města velkých možností.
Nicméně na mě zde možnosti nečekaly. V takovém velkoměstě se těžko hledá továrna, na jejíž dělnících by se daly dělat pokusy, ani postradatelných děvek tu nebylo mnoho. Na sirotcích jsem pokusy páchat nechtěl.
Nakonec se mi alespoň podařilo zabezpečit si soukromou laboratoř. Šlo o hnusnou díru někde na okraji města. Všechny peníze jsem investoval do vybavení a chemikálií. Jenže nebyly testovací subjekty.

Rozesral jsem si mozek, vykuchal si srdce, vykašlal plíce - ztratil jsem ze sebe všechno lidské. Po dvou letech, kdy jsem jen hnil v té špeluňce a neustále do sebe něco bodal, rozřezával se a zase sešíval, inhaloval směsi plynů, polykal prášky, potíral se mastmi, jsem se nakonec probudil v selbrusské nemocnici.
Mysleli si, že mě mučili.
Nevyvrátil jsem to.
Když mě propustili, zapálil jsem tu laboratoř a stáhl se do nějakého menšího městečka v Necitě. Nesl jsem si s sebou jen poznámky plné toho, co nefunguje. Napsal jsem si domů o další peníze. Byli rádi, že žiju, už v to ani nedoufali.

Důvod, proč jsem se v těch zpropadených pokusech začal vrtat, byl prostý. Potřeboval jsem dýchat.
"Nexidský vzduch je trochu jiný než náš," varovali nás na akademii, "je špinavý a plný antracitu ... zároveň tam ale mají jisté rostliny, které produkují kyslík a..." a zkrátka my nejsme zvyklí na tak vysokou koncentraci kyslíku smíchaného s antracitem. Můj projekt nám všem měl usnadnit život. Místo toho jsem zůstal odkázaný na nějaké hadičky, které mi dali v nemocnici.
S tím jsem skončil.

Už tehdy u Browna jsem si pohrával s myšlenkou stvoření takové střelné zbraně, která by vstřelovala něco jedového do vzduchu. Nebylo to kvůli akademii ani kvůli jakémukoliv výzkumu. Bylo to z čisté nenávisti, že oni dýchat smějí a já ne. Tedy ne naplno a později téměř vůbec. Něco leptajícího, paralyzujícího, uspávacího, dráždivého nebo smrtícího vstříknout jim do jediného zdroje života. A teď má nenávist k jejich dechu stoupla ...
Stvořil jsem nejdřív takový revolver na sarinové bombičky. Nebyl moc účinný, pokud se ty bombičky neroztříštily přímo o kůži oběti - a i pak by byl klasický revolver asi vhodnější.
A pak jsem si vzpomněl na svou kuši. Lehla popelem v té laboratoři za Selbrusem, ale ta už byla stejně stará. Sestrojil jsem si novou, lepší, fosgenovou.
Inu fosgen, to je taková zajímavá látka, na které jsem pracoval už tehdy na akademii spolu s jistými vědci. Já patřil vždy víc k vědcům než ke špionům nebo vojákům, nebýt mého otce, nevyslali by mě sem.

Zneužil jsem tedy toho, že nemohu dýchat nexidský vzduch, pořídil jsem si plynovou masku s filtrem tam od nás, díky kterému mi vzduch náhle přišel tak krásně osvěžující a normální, jaký jsem si ho pamatoval zdětství ... a zároveň mě chránila před fosgenem, který se stal mým společníkem na cestách po nexidských továrnách.

Šest let jsem v Nexidách zůstal. Nakonec jsem si našel vhodné místo na pokusy - i zdroje pokusných králíků. Vězni nechybí nikomu, mnohdy mi za to, že se jich zbavím, ještě zaplatili.
Ale pochopil jsem, že Nexidy jsou prázdné - jak na duchu, tak na nerostném bohatství. Nikdo tu o mě nestál a já už nestál o to vrátit se. Cítil jsem se tak spoutaný, jak jsem byl na začátku. Prospět jsem už chtěl jedině sobě, ale potřeboval jsem rozlet. A navíc, zjistil jsem, že přeci jen potřebuji i na své genetické pokusy to, pro co mě původně vyslali - antracit. V Nexidech jej bylo málo. A kde jej bylo dost, tam ho zneužívali pro výrobu třpytivých kamínků či co nebo si na jeho ložiscích vystavěli sady a chráněné oblasti (jako by nevěděli, jaký potenciál má ... a možná to vážně nevěděli).

Napsal jsem ze slušnosti Brownům, jak se jim daří, ale hlavně jsem napsal otci svůj posudek, že ... Nexidy jsou ztráta času, je potřeba vyrazit do Impéria. Věděl jsem, že už předtím tam někoho vyslali, ale ne v takovém množství, neboť Krutadíl byl vždy považován za nebezpečnější místo.
Trvalo měsíc, než jsem se dočkal schválení a dalšího finančního příspěvku (a nabídky, zda s sebou nechci tým vědců, jejich poznámky, nějaké sluhy, cenné knihy, zbraně a bůh ví co všechno ještě - odmítl jsem vše, neboť bych to všechno musel v pořádku vracet ... a já se neměl v plánu vracet).
Při měsíčním čekání jsem obdržel zprávu od Brownů. Synové se navzájem pobili, strýc při cestě do Krutecka zabloudil a továrnu nakonec získal bratranec. Oženil se s Betty, továrnu prodal, ženu zabil a oženil se s Lucy.
Psala mi Mary. Byla s tou nejmladší na útěku.
Tehdy jsem k nim snad i něco pocítil ... něco jiného než odpor a nenávist ... ale pak už jsem cítil jen svobodu, když jsem nastoupil na palubu vzducholodi směřující do Impéria s pořádným balíkem v kufříku.

Dlouho jsem o nikom ze své minulosti neměl zprávy. Vše začalo nanovo po půl roce s objevem Weissgrassa.

Válečné dějiny Chlory

10. dubna 2015 v 17:07

Moderní dějiny Chlory začínají Velkou disociací.
Kromě toho, že znamenala zatím poslední převrat, je zároveň i mezníkem, od kterého se počítá disociační letopočet (DL). Podle toho tedy proběhla v roce 0 DL. O předchozích letopočtech a způsobech zaznamenávání dat nikdo nic neví. Vlastně většina z období před Disociací převratem záhadně zmizela…

Založení úplně prvního státu na tomto kontinentě nebo jeho samotné objevení nikde zaznamenáno není. Chlora prostě vznikla, každý to tak vnímá. Zdejší obyvatelé mají z historie úctu pouze k přínosným objevům a válečným tažením, která pomáhala formovat jejich zemi. O životech prvních Chemovelitelů, o složení vlády před založením chemovojenské průmyslatury nebo o samotném uspořádání původního státního útvaru proto příliš nevíme. Uchovalo se jen pár básní, jež popisovaly jednotlivé "kraje", které tedy můžeme považovat za tehdejší správní jednotky celé země. Ze jmen krajů se dochovalo jediné, jméno toho, ve kterém se nejvíce válčilo při Velké disociaci: Kádinka. Poměrně detailně se zachoval i popis jejího opevněného centra (tehdy zvaného Pikrus) a přilehlých vesnic (totiž menších továrních komplexů produkujících TNT). Jinak prakticky ani nevíme, jak se Chlora před Velkou disociací jmenovala. Některé eseje z Derivátu naznačují, že se odjakživa nazývala prostě Chlora, ovšem v prohlášení nové vlády z roku 0 DL jednoznačně stojí: "Novou zem jsme vybudovali a Chlorou ji nazvali."
Můžeme tedy předpokládat, že první Lord Chemovelitel nebo někdo z jeho podřízených vydal rozkaz, aby se všechny události před Velkou disociací smazaly a jména zapomenuly. Další poměrně dost možná teorie však tvrdí, že lidé na vše chtěli zapomenout dobrovolně a po čase sami uvěřili, že Chlora je pilíř, na kterém vše vzniklo, a nic před ní nebylo. Mnozí samotné básně z té doby považují za podvrh. Za posledních sto let se dokonce vyskytlo velké množství pokusů o atentát na knihovny, kde jsou uloženy.
Dalo by se předpokládat, že lidé chtěli jen zapomenout na hrůzy z minulosti, avšak ve skutečnosti se nikde nedochovaly důkazy, že by se lidem před Velkou disociací žilo opravdu tak bídně - dokonce ani není jisté, proč Velká disociace vznikla. Lze předpokládat, že kvůli průmyslu a logičtějšímu uspořádání.
Členové současné vlády rozhodně tvrdí, že vše bylo kvůli slabosti, nerozhodnosti a nedostatečným velitelským schopnostem původní vlády. Konkrétní případy neuvádí. Vysvětlují tím však vznik Eliminace jako nejdůležitější složky vlády (po Lordu Chemoveliteli, samozřejmě). Vzniknout měla poté, co se obyčejní občané stmelili v různě velké armádní oddíly, aby svrhli starou vládu, které kladli právě armádu za vzor.

Jelikož ještě v průběhu Velké disociace začalo přerozdělování území z původních asi deseti krajů, které měly bez logického uspořádání tvořit malé čtverce (tuto informaci o původním uspořádání máme nepotvrzenou pouze z jedné z dochovaných básní z té doby), na šest Iontů podle zaměření dané oblasti, myslíme si, že převrat byl dlouho dopředu připravován ve všech krajích.

Po nejkrvavější etapě Velké disociace velmi pravděpodobně uprchla původní vláda z tehdejšího hlavního sídla Meru na jih (tyto události nám líčí čtyři sta let staré deníky, které jsou zabezpečeny v archivu ve Skrobu) a usadila se za hradbami doposud nejopevněnějšího města Pikrus (který dnes známe po připojení okolních Tritolových vesnic jako Tritolpikr). Celé toto území bylo tehdy ještě součástí menšího kraje Kádinky, ovšem na východě se v té době už začala formovat jako jeden z nových Iontů Anomerní Sukcese, která si dělala nárok na celé její území. Navíc na jihozápadním pobřeží nečekaně vyhlásil svou existenci i Teflon s tím, že jako jedno z průmyslových center na to má právo. I když rozdělení podle průmyslu, zemědělství nebo kultury bylo pravděpodobně přesně dané, nebyl nikdo, kdo by vznik nových Iontů pořádně korigoval. Nová vláda se zatím v Meru dohadovala o svém uspořádání a stará ztratila veškeré pravomoci a díky občanské válce i většinu členů.
Podle všech možných zdrojů nastal pak rok naprosté anarchie, kdy v jednu chvíli na severu vzniklo dokonce až osm samostatných Iontů, které však byly opět rozmetány a přeskupeny. Většina jejich území pak připadla ohromnému Polymeronu, proti jehož rozloze se pokusila nová vláda několikrát protestovat, avšak nikdy se jej už nepodařilo rozdělit. Vláda se podle všeho obávala, že takhle veliké území nebude schopné dohlížet na svůj chod, natož výzkum, průmysl nebo školství. Prvních sto let opravdu Polymeron zažíval neuvěřitelnou krizi - menší části z něj se tak dodatečně odpojily a přidaly se oficiálně k Derivátu nebo Anomerní Sukcesi.

V té době byla právě Anomerní Sukcese považována za jakýsi "ráj". Šlo o téměř jediné území (spolu s Teflonem), kde nebyla při občanské válce zničena pole a sady a jakž takž se zde udrželo zemědělství. Do Anomerní Sukcese vláda vložila hodně peněz, neboť věřila, že se její moc rozroste natolik, že bude jednou schopna živit celou Chloru. Když se však po necelých sto letech Polymeron znovu přihlásil o slovo, měl nakročeno k tomu stát se průmyslovou velmocí a celou zemi dokonale ohromil továrnami na syntézu pokrmů. Vláda tak uznala, že v syntéze stravy je budoucnost a že Anomerní Sukcese se svými malými políčky celou Chloru zasytit nedovede. Přestala ji podporovat, a tak se z Anomerní Sukcese stal asi nejchudší a nejzbídačenější Iont.

Ohromný problém ještě dlouho po Disociaci představovala správa jednotlivých Iontů, ale i samotné obyvatelstvo. Jelikož se Ionty náhle rozdělily podle svého zaměření, nedbalo se ani na jazykové složení ani na odtržení rodin. Do jednoho Iontu pod jednu správu se tak dostaly náhle skupiny se zcela odlišným nářečím, které se nejenom těžko dorozumívaly, ale rovněž se často nenáviděly.
Příkladem může být již zmiňovaná Anomerní Sukcese a její známé antipovstání.
Její jižní část se odjakživa věnovala zemědělství a s celkovým zaměřením Iontu na zemědělství tedy souhlasila. Rovněž to byl právě jih, který prosazoval název "Sukcese", tedy jakýsi "návrat do půvdního stavu". Severní část byla jen řídce osídlena, neboť se zde rozkládala ohromná kamenitá poušť. V jejích skalách se však nacházelo několik původních vojenských základen, vojenských laboratoří a k nim přidružených městeček , jejichž obyvatelé rázně odmítali zaměření na zemědělství. Tato skupina podle všeho také prosazovala název "Anomer". Neví se přesně proč, a tak předpokládáme, že to bylo jméno původního kraje na tom místě. Díky nehostinnosti pouště, přes kterou se ani jedné skupině nechtělo vyrazit za tou druhou, nikdy nedošlo k žádnému válečnému střetu, ale ani k oficiálnímu uzavření míru. Malá vzbouření na severu i jihu nakonec ukončila samotná vláda. Rozhodla tak o kompromisu pro název, který sice nedává smysl, ale obsahuje přesně ta slova, která požadovaly obě skupiny.
Dalším ukázkovým příkladem, o mnoho krvavějším, je Rebelie v Rezistorně. Bylo o ní napsáno na dvě stě knih (politických, válečných, strategických, ale i populárních, a dokonce dětských) a vzniklo přes tisíc opěvných nebo smutečních básní. Pro ukázku uvádíme úryvek jedné, která popisuje hrůzy bitvy o Kresol, o jedno ze sídel v Rezistorně. Jelikož se však v Rezistorně už tehdy užívalo hojně fluoridské nářečí, uvádíme zde jak originál, tak překlad:
Bohužel překládat s fluoridštiny do chloridštiny je nesmírně obtížný úkol (mnohé výrazy, jaké používá fluoridština, se v chloridštině třeba ani nevyskytují a naopak), zvlášť z fluoridštiny staré stovky let, a tak si nejsme ve všem jistí, zejména ve významu posledního řádku zmiňující "maximálen proud". Podle odborníků se mělo jednat o označení pro vůdce Rebelie, ovšem pravdu zavál čas.

Samotná fluoridština pak představuje jeden ohromný problém, neboť díky svému zjednodušení jazyka (kdy je možné za každé sloveso dosadit "fluořit", "fluorovat", "fluornit" nebo "fluorit") začíná utiskovat původní oficiální chloridštinu a šíří se do všceh částí země. Nejhojněji se užívá jihu a jihovýchodě. Severozápadní oblast (většina Polymeronu) naopak hovoří bromidštinou, která však vládě nedělá takový problém, neboť je chloridštině poměrně podobná a drží se jen na svém území.

Stejnou záhadou jako význam fluoridských básní nebo nesouvislé či nelogické popisy z dob před Velkou disociací, je například vznik polymeronské Brominterny. Dnes je to název pro firmu pronajímající a prodávající prostory určené k věznění, mučení a usmrcování nepohodlných osob (takovýchto prostor není na Chloře nikdy dost). Její vznik je však spojován přímo s posledním převratem, dokonce by údajně měla být jeho příčinou. Podle útržku dopisu, který je uveden níže, to vypadá tak, že Brominterna měla být severními kraji dosazena jako nová vládnoucí organizace. Současný Lord Chemovelitel ji pochopitelně považuje stále za hrozbu a věří, že dnešní firma s tímto názvem je jen zástěrkou pro skutečný význam a cíle této orgnizace. Severozápadní část Polymeronu je tak pod neustálým dozorem.

Po všech bojích byla velmi pravděpodobně stará vláda popravena. Ať už se s ní stalo cokoliv, pravdou je, že nová vláda - již s Eliminací v zádech - dobyla poměrně bez obtíží Pikrus. V té době také zakázala Anomerní Sukcesi a Teflonu další rozšiřování směrem k dobytému městu a přivlastnila si jeho nejbližší okolí. Bylo to výhodné místo: v zemědělské oblasti, takže hojné, a přesto dobře opevněné. Na počest prvního Lorda Chemovelitele zde byl v následujících dvaceti letech vybudován ohromný Chlorohrad, dnešní sídlo vlády. Několik měsíců po dobytí bylo rovněž schváleno všech šest Iontů, jak jejich jména známe dodnes: Polymeron, Derivát, Rezistorna, Anomerní Sukcese, Teflon a Skrob.

Území, které si pro sebe zabrala vláda, však zůstalo bez statusu. Nebylo považováno za oficiální Iont, a tudíž se nestalo oficiální součástí Chlory. Na příkaz Lorda Chemovelitele dlouho zůstalo i beze jména, avšak mezi lidmi se pro něj velmi brzy vžil název Exciton, který nyní běžně užívají už i úřady.

Ani v roce 238 DL se po oficiálním stanovení, které Ionty spadají mezi Kationty a které mezi Anionty, Exciton nestal Iontem. Mezi lidmi však dostal titul "Amfiont", což mu zajišťovalo jeho výjimečné postavení, a přesto bylo Chlořany vnímáno jako domácí území, takže mu více věřili.

Ionty

10. dubna 2015 v 16:02





1. Iont: Polymeron - Je největší ze všceh Iontů, zabírá celý sever (celkem přes polovinu země) a rovněž v něm sídlí většina Chlořanů. V Polymeronu už nelze odlišit jednotlivá města od sebe, neboť postupem času splynula téměř všechna v jedno ohromné, a zeleň zde prakticky neexistuje, ne venkovní. Kdo si chce užít rostlinstva, musí si zřídit svou soukromou botanickou zahradu. Původně byl problém jen kvůli nedostatku místa, což lidé řešili střešními zahradami, nyní je však vzduch natolik znečištěn krematitem, že se na střechách daří už jen zhybridizovaným rostlinám, pro které je krematit hnojivem, avšak ty jsou převážně jedovaté, žahavé nebo zkrátka jen nevzhledné.
Místo bloků nebo čtvrtí se části jednolitého města rozlišují podle továrních komplexů; tedy kde původně bylo město Silurální Onyx s továrnou na polyamidová vlákna, tam je dnes tovární komplex Silon.
Polymeron je výlučně průmyslová oblast; továrny na zpracování krematitu - chlorského hlavního paliva - ale také zbraní, čistiděl a pokrmů (neboť s přírodními zdroji se zde počítat nedá) nepřestávají pracovat. Nakonec jediným "zeleným" místem v Polymeronu je sad v okolí vojenské akademie (zhruba 40 km2), kolem něhož je uměle pročišťován vzduch. Funguje však především jako úkryt pro studenty akademie před zraky továrníků. Zároveň také slouží jako jediný mezník určující konec a začátek "měst". Na východ od akademie se rozkládají komplexy patřící starému hlavnímu městu Meru, na jihovýchodě se nachází tovární bloky Styrenie.

2. Iont: Derivát - Je prvním a nejvýznamnějším "centrem kultury a vzdělanosti" na Chloře. Vše pramení z faktu, že právě sem, na východní pobřeží, byla umístěna centra ovládající obranu státu. Tato obrana je velmi zajímavá (a nikdo si vlastně není jistý, zda byla původně vskutku zamýšlena jako obrana). Chlora byla už krátce po rozvinutí vzdělání (mohli bychom říct po rozvinutí magie, ale nic takového už neexistuje) obklopena ohromnými víry, které přes sebe nepropustí žádné vodní plavidlo a díky častým bouřím, které se nad nimi vyskytují, ani letouny. Dnes se jim lidově říká prostě Pugny, před čtyřmi sty lety jim říkali Muri Pugnae (alespoň tak byly označovány v nejstarších dochovaých básních). Podle místních legend dlouhou dobu víry fungovaly samostatně (zde mají nejspíš svůj prapůvod pověsti o magii), až když jejich síla začala opadat, obrátili se Chlořané k vědě. Pravděpodobně vláda prvního Lorda Chemovelitele vypustila zvěsti, že za víry číhá nepřítel, a tak je třeba Pugny obnovit. Hledali alternativní energii a objevili krematit, který se stal zdrojem energie pro celou zemi.
Poté, co byla v Derivátu zbudována řídící střediska, odstěhovala se sem vědecká elita, která s sebou přinesla první opravdové školy a knihovny. Dodnes je jejich největší koncentrace právě v Derivátu.

3. Iont: Anomerní Sukcese - Je dnes asi nejchudším Iontem, který převážnou částí zasahuje do pouště ve vnitrozemí. Díky tomu byl celý Iont rozdělen na dvě části:
První, velmi se bouřící a po vědě lačnící část se nachází na na severu v poušti, avšak na hranicích s vyspělým Polymeronem, odkud získává pro své lidi důležité zásoby všech surovin výměnou za dělníky do továren.
Druhá, převážná část lidí žije na jihu u moře, kde se rozvinulo zemědělství. Původně bylo chloubou celé Chlory, avšak poté, co byla vynalezena syntéza potravin, udržuje se na jihu pouze z nouze, neboť Anomerní Sukcese již nemá prostředky, aby na jihu rovněž zřídila továrny.
Severní část Anomerní Sukcese se pokouší o připojení k Polymeronu, ale zatím nedošlo k žádným nepokojům (Velitelství přísně zakázalo posílat do Anomerní Sukcese jakékoliv zbraně).

4. Iont: Rezistorna - Patří mezi průmyslová centra, ale zaměřuje se především na výrobu věcí denní potřeby. Po posledním povstání zdejších anarchistů proti Velitelství byly zrušeny všechny továrny na výrobu zbraní a byly přesunuty do Teflonu. Západní část je mírně zemědělská, avšak plodiny dodává výhradně pro své lidi a nic nevyváží do zbylých částí Chlory. Tamější Lord Chemovelitel několikrát veřejně prohlásil, že Rezistorna na vývoz nemá, avšak byl rovněž několikrát ostatními Ionty označen za lháře, zloděje a zrádce, který svůj Iont nabádá k nekomunikaci, nebo dokonce k odtržení. Jaká je pravda, neví snad nikdo. Je velmi obtížné proniknout do uzavřené komunity v Rezistorně. Její obyvatelé fungují jako několik pokrevně spřízněných klanů, které mají své vlastní zvyky, tradice, spekuluje se i o víře, ale především mají vlastní agresivní jazyk: fluoridštinu.

5. Iont: Teflon - Velmi utrpěl po povstání Rezistorny, když na jeho úrodná pole byly na rozhodnutí Velitelství přesunuty továrny. Tehdy to bylo krušné období, avšak v poslední době tato drobná část na jihovýchodě opět vzkvétá, a dokonce se zde rozhodla usídlit většina důležitých úřadů Chlory.

6. Iont: Skrob - Nachází se zde nejstarší architektonické památky na Chloře, dokonce stavby, které připomínají chrámy. Jedině zde se uctívají teze o magii a náboženství, jinak je obojí na celé Chloře silně potlačováno. Vznikají zde dokonce organizace snažící se o obnovení obojího. Jde o velmi malý, ale pyšný kraj, neboť se tvrdí, že toto byla kolébka Chlory. Původně celek zabíral podstatně větší území a jmenoval se prostě Škrob. Po vládním převratu byl přejmenován na Amylosu s tím, že "Škrob" zní málo vznešeně a "Š" že je špinavé písmeno. Po dalším převratu se obyvatelé pokusili vydobýt si staré jméno, avšak dosáhli pouze kompromisu: Skrob, neboť Š je stále považováno za nečisté.

Jak je to s vírou?

10. dubna 2015 v 15:50

Zhruba před dvěma sty lety, kdy se ke slovu začala dostávat věda a výzkumy se staly náplní života na Chloře, započal zánik veškerých božstev a představ o nadpřirozenu. Heslem Chlory se stalo "Vše je vysvětlitelné" a co nebylo, to neexistovalo. Tato posedlost vyvrcholila na počátku minulého století výrokem "Co nelze vyrobit, nemá právo na existenci", který se sice nestal oficiálním heslem a většinu lidí zcela minul, přesto se jej dvě instituce chytily.
Prvně to bylo radikálnější křídlo Eliminace, které vyvodilo závěr, že je v lidských silách stvořit bytost sobě podobnou a zainvetsovalo bez vědomí Lorda Chemovelitele do výzkumu výroby lidí. Samotný výzkum měl zatím úspěh jen v teoretické rovině, v praxi však ve většině Aniontů připravil živnou půdu pro teorii pravící, že pakliže jsme schopni stvořit lidskou bytost, pak jsme bohy my.

Pravým opakem byla Amensalie, tvrdohlavá organizace spadající pod Cheministerstvo Skrobu. Přišla s poměrně jednodušší a na jihu více přijímanou teorií, že první lidé na Chloře boha (nebo i více bohů) sami "vyrobili", tedy stvořili z těl a duší svých obětí, aby nad nimi někdo bděl a ochrańoval je. Především však, aby jim "na oplátku" vytvářel další lidi. Tato myšlenka vychází z předpokladu, že Chlora jako celý kontinent nemohla být osídlena jen pomocí rozmnožení hrstky usedlíků a z popření možnosti, že by byla Chlora osídlena ve více vlnách větším množstvím "kmenů". Většina lidí takovou možnost vzniku ze směsky ras kvůli rozmachu eugeniky odmítá, avšak vysvětlovala by nezvyklé rozšíření nepodobných si dialektů.

Lord Chemovelitel se pak naproti tomu všemu snaží udržet v zemi naprostý ateismus a víru maximálně v pokrok a budoucnost vědy. Jeho soustavné projevy a výroky na toto téma jsou mezi lidmi oblíbené a šířené, takže náboženské představy mezi obyčejnými lidmi téměř nemají šanci.
Naposledy uštědřil Johann Aribert ránu oběma stranám slovy:
"Kdyby byli první primitivní lidé bez vědy a techniky schopni stvořit bohy, museli bychom my být schopni stvořit obyčejného člověka, což ovšem nejsme. Pak bychom tedy nejspíš přišli o schopnosti prvních lidí, kteří tedy nebyli lidmi, nýbrž bohy. Ale protože jsou už tisíce let mrtví a bohové podle všceh definic neumírají, museli být zrovna tak obyčejným masem jako my. Nikoho nevytvořili a ani my nevytvoříme."
A dal pokyn k zastavení výzkumu stvoření člověka. Spustil však projekt jiný, mnohem přínosnější: Výzkum umělých modifikacích lidí, které by byly využitelné v bojích.






VÝZKUM

Vláda Chlory

10. dubna 2015 v 15:26
Chlora nemá oficiálně stanovené hlavní město - společnost za něj považuje zkrátka aktuálně to město, které má zrovna průmyslově nebo výzkumově navrch. Nová vláda totiž po převratu přesídlila mimo oficiální území Chlory - do Excitonu - odkud vydává své rozkazy a zákony. Díky tomuto tahu je tak jediná, na koho se zákony jí stanovené nevztahují, přesto je však pravděpodobně jediná, kdo je plně dodržuje.

V čele vlády stojí Lord Chemovelitel (titul L.Ch.) mající tzv. adiční moc. Hlavní pravomoce Lorda Chemovelitele stanovené adicí jsou jmenování a odvolávání Substituentů a rozhodování o mezinárodních interakcích. Tento titul není v žádném případě dědičný a většinou - pokud se jeho nositel nerozhodne jinak - trvá až do nositelovi smrti. V současnosti tuto pozici zastává Johann Aribert.
Lordu Chemoveliteli se přímo zodpovídají dvě hlavní vládní složky: Substituce a Eliminace.

Eliminace jako představitel vojenského útvaru a armádní správy čítá neomezené množství členů, kteří by měli mít zastoupení v každém z chlorských Iontů.
Představují moc eliminační, jejíž náplní bylo v minulosti "elimonovat hrozbu nepřátel" a dnes je především udržovat klid a řád v Iontech, ale i dohled na dodržování zákonů, předepsaných pracovních postupů a zacházení se zaměstnanci, na průběhy soudů a udělování trestů. Pod Eliminaci rovněž kromě vojska, stráží a soudů patří i věznice, ve kterých se stále běžně praktikuje (s ohromnou podporou Lorda Chemovelitele) trest smrti a to buďto krematitovými injekcemi nebo zplynováním. V některých Iontech jsou na příkaz Johanna Ariberta dokonce vězni (zejména ti obvinění ze zrady nebo praktikování náboženství) doporučováni jako testovací subjekty do laboratoří nebo jako pracovní výpomoc do radioaktivních dolů.
Eliminace má však i pravomoc soudní procesy katalyzovat, tedy zvrátit výsledek ve prospěch daného Iontu. V některých Iontech Eliminaci dokonce podléhá i válečný průmysl.

Poslední složkou vlády, která zastává především úřední funkce, je Substituce. Její moc se dělí na radikálovou, která umožňuje spravovat finance celé Chlory, pak nukleofilní, která spravuje rozdělení průmyslu a zemědělství v celé Chloře, a nakonec elektrofilní, kterou ovšem disponují jen nejvýše postavené Substituenty, tedy zástupci Substituce. Tato moc jim umožňuje zakládat v Iontech správní Cheministerstva a jmenovat Cheministry. Ti se stávají hlavními správci jednotlivých Iontů a věnují se tamějším aktuálním problémům (konkrétní výzkumy, školství, stavební projekty aj.)

Většina Eliminace a mnoho Substituentů sídlí přímo v chlorských Iontech. Členové obou složek jsou nominováni Cheministry.








VÝZKUM

Co čekat od "lidí" z Chlory

9. dubna 2015 v 23:34

Lidé zde žijí převážně pro průmysl a pro Chloru (chemovojenská průmyslatura jim to ostatně diktuje), neznamená to, že by nebyli schopni si užívat života ... chemie je pro ně smysl života. Pro mnohé je smyslem života rovněž vojenství - ideálně pořádný vojenský výzkum. Kvůli těmto požadavkům Velitelství Eliminace dalo možnost studentům vojenské akademie v Polymeronu dostat se do Nexid a Krutadílu, aby se tam přidružili k některým továrnám a vyzkoušeli si tamější postupy. A pak poznatky samozřejmě přinesli do domoviny. Jedná se ve skutečnosti o zapojení studentů do dlouhodobé infiltrace ostatních zemí.

Venkovy na Chloře již prakticky neexistují - respektive za venkov se považují čistští oblasti s pouze jednou nebo dvěma menšíma továrnama.
Lidé už ovšem o klidné malebné vesničky nestojí a zejména severní půda je celá pokryta železnicemi, silnicemi a továrními objekty.

Stejně jako v Nexidech byla i na Chloře oficiálně zrušena šlechta. Stále zde však hraje významnou roli příslušnost k věhlasnému jménu a vysoká vojenská hodnost.
Mezi doposud nejvýznamnější rody patří Krieger, Höring, Vogel, Eisenman, Jungstein a Joebbels. Většina typických starých rodových jmen je na Chloře zakončena na -ing -man -el -stein -hof nebo -er. Sláva však začíná být na Chloře velmi proměnlivá, neboť závisí na úspěšnosti probíhajícího výzkumu, velikosti laboratoří a výdělku z distribuce.

V poslední době se dokonce mezi elitu dostávají i tzv. bastardská jména.
Ještě za dob šlechty se velice dbalo na čistotu rodu (ke slovu se tak dostala například eugenika) a sémě, které vybočovalo, bylo nutno označit (a často vymýtit). Většinou levoboček získal jméno podle sloučeniny, kterou syntetizovala nejbližší továrna, případně rovnou podle takové látky, kterou rod disponoval.
Nyní tak mezi elitu řadíme například Maxe von Nitrobenzen nebo Stefana von Fenol.

Věda i vojenství jsou na Chloře obory plně otevřené i ženám. Naposledy to byla právě Ilenita von Pyrimidin, která přišla na alternativní způsoby zisku krematitu, když začal na Chloře docházet, a byla to skupina Ürme Steinové, která kočáry tažené koňmi nahradila krematitovými vozy.

Za povšimnutí stojí postoj místních k náboženství, ale rovněž k umění.
Zcela specifické jsou chlorské malby a kresby, které spadají pod nový směr "psychomolekulární abstrakce". Hlavním rysem je, že umělec se vždy snaží zachytit myšlenku, pocit či dojem pomocí již známých modelů molekul, ty mohou být buďto stroze realistické nebo barevně upravené a prostrově zdeformované. Směr vychází původně z představy, že nic z toho, co vidíme, se nedá realisticky zachytit, pokud se nezdůrazní chemická podstata objektu. Druhý názor, který tento směr posunul o něco více k umění, tvrdí, že pokud můžeme zachytit pomocí chemických vzorců látku, můžeme tak znázornit i myšlenku a pocit. Výsledné malby představují směs obou tvrzení.
Svou pozornost si zaslouží ovšem i literatura. Ta rozmach zažívá zejména v Derivátu, kde se na akademiích zarputile píší vědecké romány a eseje. Specialitou Chlory jsou však válečné básně zaznamenávající průběhy bitev a jejich důsledky.
S nástupem nového Lorda Chemovelitele byly zavedeny i takzvané chlorace. Jedná se o cosi na způsob seminárních prací v rozsahu 2-4 stran pro děti předškolního věku. Podle nové vlády by totiž už takto malé děti měly prokazovat nějaké schopnosti a zájmy (to, které v práci propadne nebo ji rovnou nenapíše, bude posláno jako sirotek do Nexid).
Na základě úspěšnosti a zaměření chlorace je pro dítě vybrána vhodná škola, do které se nastupuje nejpozději v sedmi letech (čím dřív, tím větší váhu si jeho rodiče získají ve společnosti).
Dítě pak má plné právo přestoupit na školu s jiným zaměřením, pakliže se mu na stávající nebude líbit, ovšem musí opět napsat novou chloraci vyhovující standardům druhé školy (a již přizpůsobenou své věkové kategorii, což znamená, že přestup pro dítě ve třetí třídě by znamenal zhruba napsání deseti stran, kdežto pro deváťáka už by to muselo být stran cca padesát).

Školství celkově je na Chloře zajímavá věc. Střední a vysoká zde prakticky neexistují, oba typy jsou spojeny do komplexu jedné velké akademie (zvané též alkandemie), která se člení na několik ústavu (tzv. alkylů), z nichž každý se specializuje na jiné odvětví.
Některé školy však bývají rovněž spojeny s továrnami, říká se jim tovární školy, které jsou více praktické.
Soukromá domácí výuka je zde společensky zavrhována, přesto však není nemožná. Zatímco ve zbytku Sorfosu jde o výhradu bohatých, zde se na rodiče, kteří pro své dítě najmou soukromého učitele, pohlíží jako na sobce, kteří chtějí dítěti upřít možnost spolupracovat na projektech s ostatními a zároveň tak ochuzují společnost. Soukromá výuka je naopak povinná pro ty děti, které nenapsaly chloraci a jejichž rodiče je vykoupili, aby mohly zůstat v domovině. Je to však ojedinělý jev. Rodiče se obvykle dítě, které neuspělo, vykoupit nesnaží.

Pro představu také přikládáme asi třicet let staré "vysvědčení" z jedné z nižších tříd akademie v Derivátu: