Co čekat od "lidí" z Chlory

9. dubna 2015 v 23:34

Lidé zde žijí převážně pro průmysl a pro Chloru (chemovojenská průmyslatura jim to ostatně diktuje), neznamená to, že by nebyli schopni si užívat života ... chemie je pro ně smysl života. Pro mnohé je smyslem života rovněž vojenství - ideálně pořádný vojenský výzkum. Kvůli těmto požadavkům Velitelství Eliminace dalo možnost studentům vojenské akademie v Polymeronu dostat se do Nexid a Krutadílu, aby se tam přidružili k některým továrnám a vyzkoušeli si tamější postupy. A pak poznatky samozřejmě přinesli do domoviny. Jedná se ve skutečnosti o zapojení studentů do dlouhodobé infiltrace ostatních zemí.

Venkovy na Chloře již prakticky neexistují - respektive za venkov se považují čistští oblasti s pouze jednou nebo dvěma menšíma továrnama.
Lidé už ovšem o klidné malebné vesničky nestojí a zejména severní půda je celá pokryta železnicemi, silnicemi a továrními objekty.

Stejně jako v Nexidech byla i na Chloře oficiálně zrušena šlechta. Stále zde však hraje významnou roli příslušnost k věhlasnému jménu a vysoká vojenská hodnost.
Mezi doposud nejvýznamnější rody patří Krieger, Höring, Vogel, Eisenman, Jungstein a Joebbels. Většina typických starých rodových jmen je na Chloře zakončena na -ing -man -el -stein -hof nebo -er. Sláva však začíná být na Chloře velmi proměnlivá, neboť závisí na úspěšnosti probíhajícího výzkumu, velikosti laboratoří a výdělku z distribuce.

V poslední době se dokonce mezi elitu dostávají i tzv. bastardská jména.
Ještě za dob šlechty se velice dbalo na čistotu rodu (ke slovu se tak dostala například eugenika) a sémě, které vybočovalo, bylo nutno označit (a často vymýtit). Většinou levoboček získal jméno podle sloučeniny, kterou syntetizovala nejbližší továrna, případně rovnou podle takové látky, kterou rod disponoval.
Nyní tak mezi elitu řadíme například Maxe von Nitrobenzen nebo Stefana von Fenol.

Věda i vojenství jsou na Chloře obory plně otevřené i ženám. Naposledy to byla právě Ilenita von Pyrimidin, která přišla na alternativní způsoby zisku krematitu, když začal na Chloře docházet, a byla to skupina Ürme Steinové, která kočáry tažené koňmi nahradila krematitovými vozy.

Za povšimnutí stojí postoj místních k náboženství, ale rovněž k umění.
Zcela specifické jsou chlorské malby a kresby, které spadají pod nový směr "psychomolekulární abstrakce". Hlavním rysem je, že umělec se vždy snaží zachytit myšlenku, pocit či dojem pomocí již známých modelů molekul, ty mohou být buďto stroze realistické nebo barevně upravené a prostrově zdeformované. Směr vychází původně z představy, že nic z toho, co vidíme, se nedá realisticky zachytit, pokud se nezdůrazní chemická podstata objektu. Druhý názor, který tento směr posunul o něco více k umění, tvrdí, že pokud můžeme zachytit pomocí chemických vzorců látku, můžeme tak znázornit i myšlenku a pocit. Výsledné malby představují směs obou tvrzení.
Svou pozornost si zaslouží ovšem i literatura. Ta rozmach zažívá zejména v Derivátu, kde se na akademiích zarputile píší vědecké romány a eseje. Specialitou Chlory jsou však válečné básně zaznamenávající průběhy bitev a jejich důsledky.
S nástupem nového Lorda Chemovelitele byly zavedeny i takzvané chlorace. Jedná se o cosi na způsob seminárních prací v rozsahu 2-4 stran pro děti předškolního věku. Podle nové vlády by totiž už takto malé děti měly prokazovat nějaké schopnosti a zájmy (to, které v práci propadne nebo ji rovnou nenapíše, bude posláno jako sirotek do Nexid).
Na základě úspěšnosti a zaměření chlorace je pro dítě vybrána vhodná škola, do které se nastupuje nejpozději v sedmi letech (čím dřív, tím větší váhu si jeho rodiče získají ve společnosti).
Dítě pak má plné právo přestoupit na školu s jiným zaměřením, pakliže se mu na stávající nebude líbit, ovšem musí opět napsat novou chloraci vyhovující standardům druhé školy (a již přizpůsobenou své věkové kategorii, což znamená, že přestup pro dítě ve třetí třídě by znamenal zhruba napsání deseti stran, kdežto pro deváťáka už by to muselo být stran cca padesát).

Školství celkově je na Chloře zajímavá věc. Střední a vysoká zde prakticky neexistují, oba typy jsou spojeny do komplexu jedné velké akademie (zvané též alkandemie), která se člení na několik ústavu (tzv. alkylů), z nichž každý se specializuje na jiné odvětví.
Některé školy však bývají rovněž spojeny s továrnami, říká se jim tovární školy, které jsou více praktické.
Soukromá domácí výuka je zde společensky zavrhována, přesto však není nemožná. Zatímco ve zbytku Sorfosu jde o výhradu bohatých, zde se na rodiče, kteří pro své dítě najmou soukromého učitele, pohlíží jako na sobce, kteří chtějí dítěti upřít možnost spolupracovat na projektech s ostatními a zároveň tak ochuzují společnost. Soukromá výuka je naopak povinná pro ty děti, které nenapsaly chloraci a jejichž rodiče je vykoupili, aby mohly zůstat v domovině. Je to však ojedinělý jev. Rodiče se obvykle dítě, které neuspělo, vykoupit nesnaží.

Pro představu také přikládáme asi třicet let staré "vysvědčení" z jedné z nižších tříd akademie v Derivátu:

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama